Eva Brodská / Hana Rysová

vernisáž proběhne 24. ledna 2017 v 18.30

Výstavu zahájí PhDr. Alena Potůčková, ředitelka Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem.

Výstava potrvá do 26. března 2017.

Tiše a pomalu, tak vznikají gobelíny Evy Brodské a fotografie Hany Rysové. Archaická technika tkaní vyžaduje trpělivost, řemeslnou zručnost, rozmysl a tiché soustředění. Moderní technologie fotografie se na první pohled zdá být pravým opakem. Vždyť spoušť fotoaparátu je rychlá a autor by měl být z povahy věci při zachycování obrazu světa pohotový. Postupy Hany Rysové se však těmto zásadám vymykají. Autorka se nejprve musí s dlouze nalézaným místem ztotožnit. Podstupuje osamělou, soustředěnou pouť k podstatě. Vybírá si přitom statické motivy přírody nebo symboly starobylých kultur. Gobelíny i fotografie se vztahují k trvalým hodnotám, které přesahují naši uspěchanou každodennost. Právě v tom tkví jejich kouzlo.       

Vstup do galerieVstup do galerieVstup do galerieVstup do galerieVstup do galerieVstup do galerieVstup do galerieVstup do galerieVstup do galerie

Reportáž TV Slovácka z vernisáže výstavy (začástek od 3.42):

O autorkách:

Autorka tapiserií Eva Brodská (*1937 v Praze) patří spolu se svými sourozenci restaurátorem Jiřím Brodským, vyhledávaným specialistou na středověkou a barokní malbu, a fotografem Janem Brodským do významné roudnické umělecké rodiny. Všichni tři představují každý ve svém oboru špičku výtvarné tvorby, která svým významem daleko přesahuje horizont regionu. Autorka vystudovala v letech 1956–1962 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v ateliéru profesora Antonína Kybala, zakladatele moderní interpretace textilní tvorby. Tam také absolvovala aspiranturu (1969–1972). Vystavuje od roku 1966. Žije v Roudnici nad Labem.

Zpočátku ji spíše přitahoval obor malířství, pak se však upsala starobylé disciplíně gobelínu. Hluboce zakořeněná idea obrazu však určuje základní rozvrh i způsob práce. Jako výchozí inspiraci využívá autorka – na rozdíl od jiných tvůrců tapiserií opírajících se o detailní návrh – pouze povšechnou akvarelovou skicu, vytvořenou za pobytu v přírodě. Důležitý je přitom pocit existenciálního ztotožnění s časem a místem. Zajímá ji let ptáků, pohyb mraků, větru či moře, často se též zabývá tématem světla, jemuž přikládá duchovní podtext. Samotné tkaní, důsledně autorské, založené na principu alla prima, vyžaduje značnou časovou investici a trpělivost, spojenou s kontemplací. Ve své práci autorka upřednostňuje klasickou gobelínovou techniku. Jako materiál využívá vlnu, často v kombinaci se sisalem. Její výtvarný jazyk se vyznačuje až minimalistickou střídmostí. Barevnost je tlumená, pohybuje se ve škále bělavých, nazelenalých, hnědých a modrých tónů.

Bez Evy Brodské se neobejde žádná významná přehlídka české moderní tapiserie. Její gobelíny, koncipované jako obrazová díla, jsou utkány z přírodních materiálů za použití tradičních řemeslných postupů. Patří ke stěžejním dílům textilní tvorby druhé poloviny dvacátého století u nás. Autorka je členkou Umělecké Besedy, její díla jsou zastoupena ve sbírkách významných muzeí a galerií v Čechách i v zahraničí.

Fotografka Hana Rysová (*1945 v Praze) prožila dětství v Dobříši. Vyučila se malířkou písma v Lysé nad Labem. V roce 1964 nastoupila jako grafička do Rukavičkářských závodů v Dobříši. V té době začala profesionálně fotografovat. Při zaměstnání ve Filmovém podniku Praha (1968–1977), kde pracovala jako fotografka a propagační výtvarnice, vystudovala Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění v Praze obor fotografie u profesora Jána Šmoka (1968–1973). V roce 1990 se stala zakládající členkou časopisu Rock&Pop. Od roku 1993 působí na volné noze. Vystavuje od roku 1974. Žije v Praze.

Zpočátku se věnovala fotografování lidí, postupně si však našla cestu k portrétování krajiny. Za svůj fotografický život vytvořila řadu působivých podobizen významných osobností české kultury, které svědčí o schopnosti porozumět jejich psychologickému ustrojení, nechat jim čas, aby se otevřely, a zachytit je ve šťastném okamžiku odevzdání, kdy se vyjeví jejich nitro. Podobně vznikají i její fotografické obrazy přírody a civilizace. Hana Rysová kráčí neoblomně za svým cílem. Vyzbrojena věděním putuje za kameny i starobylými stavbami doma i v daleké cizině. Na svůj záběr si opatrně počká tak, aby mohla vytvořit neokázalý záznam místa, jenž nás zavede přímo k duši krajiny. Podobně jako Eva Brodská musí i ona zažít pocit existenciálního ztotožnění s časem a místem. Nakonec nám před očima složí mozaiku světa, jenž symbolizuje naše kořeny v přírodním i kulturním smyslu slova. Nejlépe jí k tomu slouží černobílá fotografie, která má dar zbavovat obraz zbytečností a proniknout k podstatě. Při prohlížení děl se neubráníme přemýšlení o běhu času, o základech civilizace, o strachu o přežití přírody a kultury, tedy i o nás a naší roli v dějinách.

Fotografie Hany Rysové byly představeny na mnoha výstavách po celé České republice. Tvoří také obrazovou součást řady knižních publikací. Autorka nejčastěji spolupracovala s geologem Václavem Cílkem (např. Krajiny vnitřní a vnější, Dokořán 2002) a duchovním Tomášem Halíkem (např. Co je bez chvění, není pevné, NLN 2002). Mezi ty po obrazové stránce nejzajímavější tituly patří Tichý břeh světa (spolu s Václavem Cílkem, Dokořán 2005), Svatá země. Dvě tisíciletí křesťanského putování: kameny a příběhy (spolu s Martinem C. Putnou, Dokořán 2009) a Svět kamenů (spolu s Václavem Vokolkem, Malvern 2013). První z nich lze považovat za autorčinu zpověď, v níž se i slovem spolu s Václavem Cílkem vyznává z pohledu na svět. Za svými fotografiemi putovala vedle Čech také do Izraele, Itálie, Francie, Anglie, Skotska či do Indie. Zajímala ji spiritualita vepsaná do kamenných staveb ve Stonehenge, na Orknejích, v Jeruzalémě, v Římě, ve francouzských katedrálách i v buddhistických klášterech.

Výstava vznikla ve spolupráci s Galerií moderního umění v Roudnici nad Labem.