Between Shadowing and Brightening

Jaroslava a Ján Šickovi

Healing the Suffering World

16. 1 – 18. 5. 2025

Přehled doprovodných akcí níže

The Hands / Jaroslava Šicková-Fabrici

Trinity / Ján Šicko

Ján a Jaroslava tvoří sochařskou dvojici již přes 50 let od svých společných studií u profesora Jozefa Kostky na VŠVU v Bratislavě na přelomu 60. a 70. let. Jejich tvorba je silně ovlivněna spirituálním prožíváním světa a osobními vztahy v jejich okolí, především v rodině. Možná polovina jejich soch je rozeseta po nejrůznějších koutech světa, neboť se rádi účastní sympózií, která se stala nedílnou součástí jejich diářů od 90. let. Jsou to díla monumentální nejčastěji vytesaná do mramorů a granitů.

Na výstavě představují především svá díla vytvořená v posledních letech. Některá z nich vznikla přímo pro tuto výstavu a reagují na aktuální celospolečenské problémy jako jsou migrace či válečné konflikty. Oba umělci se věnují léčení skrze umělecký proces (psychoterapii) a podobně lze vnímat i jejich díla, která mají touhu léčit lidstvo jako celek. Jak naznačuje název výstavy Healing the Suffering World / Between Shadowing and Brightening – každý člověk se pohybuje někde mezi světlem a temnotou, ať už se to týká jeho jednání, prožívání nebo toho v jaké životní situaci se právě nachází. A umění má sílu pozitivně proměnit jejich stav. Ze stínu ke světlu.

Jaroslavina díla jsou více tematizovaná současnými problémy lidstva (ekologickými, válečnými, sociálními). Dominantní vliv na její tvorbu má arteterapie – obor, ve kterém se stala v Československu průkopnicí, jehož je celoživotní propagátorkou a přední osobností, která vychovala desítky a stovky arteterapeutů. Sochy vytváří z kamene a ještě častěji z keramiky. Objekty mnohdy doplňuje o předměty z kovu, skla či jiných materiálů. Ty kombinuje do objektů s etickým poselstvím k dnešnímu člověku. V tomto ohledu jsou její díla výrazně konceptuální, zdůrazňující proces tvorby.

Slova autorky:
„Verím, že prostredníctvom umenia a jeho „reči“ tvarov, symbolov, metafor a v nich ukrytých explicitných či implicitných apelov a posolstiev, je možné bojovať proti beznádeji, zlu, nenávisti i brachiálnej moci a prinášať ľuďom vieru a nádej a tak hojiť ich rany na tele i na duši. Uskutočňovať takúto „art misiu“, som prijala ako sochárka i arteterapeutka za svoje životné poslanie.“

Naproti tomu Jánova tvorba je více koncentrovaná, a to jak tématy, tak formou. Vytváří nejčastěji sochy z kamene, občas ze dřeva. Jeho témata krouží kolem evangelijních poselství a zároveň se táží po smyslu lidského života. Sochy jsou redukovány do základních, někdy až zcela geometrických tvarů a znaků, a zůstávají tak věrné odkazu zakladatelů abstraktního sochařství 1. poloviny 20. století (Brancusi, Wichterlová).

Slova autora:
„Náš čas, ktorý máme vymeraný na tejto zemi, ten úsek medzi Alfou a Omegou, narodením a smrťou, je priestor, ktorý môžeme naplniť rôzne. Mojou snahou je tento čas prežiť zmysluplne a tvorivo. Takto chápem svoju profesiu, povolanie a poslanie umelca – osláviť svojou tvorbou život, krásu, vieru, nádej a lásku.“

Kurátor výstavy: Jan Buchta