Slovensko/Slovakia

18.leden 2012 - 18.březen 2012

Galerie výtvarného uměni v Hodoníně představí dva soubory slovenského umění druhé poloviny 20. století současně: výběr děl ze svojí vlastní sbírky a zároveň kurátorský výběr ze sbírky Muzea umění Olomouc.

Pracovníci Olomouckého muzea už několik let systematicky budují vrámci projektu Středoevropské forum Olomouc reprezentativní sbírku středoevropského umění, kterého součástí jsou také díla slovenských autorů. Výstava Slovensko/Slovakia je kurátorským výběrem ztěchto děl, které se podařilo získat do sbírek muzea za celou dobu jeho existence. Díla nejsou uspořádána chronologicky, vzhledem k rozsahu a profilu sbírky by to ani nebylo reálné. Široký záběr muzejních sbírek však přímo vybízí k sestavení děl do pomyslné sestavy jednotlivých motivů, okruhů a témat, typických pro moderní slovenské umění. Ve výběru se proto opakovaně objevuje motiv přírody a hor, zpracovaný například vysloveně žensky a emotivně (Klára Bočkayová), hory jsou použity jako scéna pro architektonický návrh (VAL), příroda se objevuje také vstriktně analytické podobě přírodopisné pomůcky (Dezider Tóth), nebo vironických narážkách na dramatické lesní události (Juraj Meliš). Dalším častým motivem je lidská figura. Vysloveně ženská postava (Alex Mlynárčik, Jana Želibská), se dostává do kontrastu spostavou - vizuálním znakem, který generuje další tvary a struktury (Jozef Jankovič). V abstraktních tendencích oblíbený odosobněný prvek kruhu (Miloš Urbásek, Milan Dobeš) má svůj protějšek ve vysoce symbolickém prstenci slunečního města (VAL), nebo pop-kulturním létajícím disku v podobě vinylové desky (Vladimír Havrilla). Kruh, nebo také záznam dostředivého pohybu, se objevuje na výstavě v podobě symbolických černých děr (Rudolf Sikora). Další významnou složkou slovenské výtvarné scény je již od sedmdesátých let dvacátého století akční umění. Happening oslavující přírodu (Jana Želibská) se dostává do protikladu s angažovanou uměleckou akcí, která vyjadřuje absurditu normalizačního politického sytému (Juraj Bartusz), nebo symbolickou akcí zoblasti osobní mytologie (Michal Kern).

Pokud bychom se chtěli zaměřit na konkrétní exponáty, našli bychom zde mnohá přelomová, zásadní a ikonická díla slovenského umění. Takovými jsou kupříkladu jedny z prvních počítačových grafik a fiktivních architektonických studií, které v bývalém Československu vytvořil sochař Josef Jankovič, ve spolupráci s programátorem Imrichem Bertókem ve výpočetním středisku Slovenské akademie věd. Dalším dílem, zařaditelným tentokrát do celosvětového kontextu utopické architektury, je Heliopolis, návrh olympijského města na štítech Vysokých Tater od již zmíněné architektonické skupiny VAL (Alex Mlynárčik, Viera Mecková, Ľudovít Kupkovič). Původní světelně-dynamický reliéf průkopníka kinetického umění Milana Dobeše Pulzující rytmus je na výstavě doplněný barevně komplementárními geometrickými grafikami Miloše Urbáska. Časoprostorová plastika Juraje Bartusze pracuje s geometrickou stylizací figury a pohybem, a navíc může být dotvářena zásahy diváků. Dominantní analytické gesto je typické pro plátna Rudolfa Fily, jednoho z nejvýznamnějších slovenských malířů 2. poloviny 20. století. Feministické tendence zprostředkovává dílo Jany Želibské. Ostatně její plátno Ona s monumentální femininní figurou se také stalo leitmotivem výstavy.

Mgr. Katarína Gatialová