Jaroslav Jurčák

vernisáž proběhne 24. ledna 2017 v 18.30

Výstavu zahájí PhDr. Ilona Tunklová.

Výstava potrvá do 26. března 2017.

Výstava připravená k nedožitým 80. narozeninám představí průřez autorovou komorní sochařskou tvorbou doplněnou o fotografie přibližující jeho realizace ve veřejném prostoru. Jeho sochařský naturel tíhnul k velkým plastickým formám, a proto se doménou jeho tvorby stal monumentální sochařský projev. Řadu let se proto intenzivně věnoval práci na zakázkách do veřejného prostoru, ale neopomíjel ani volnou tvorbu. S řadou jeho realizací ve veřejném prostoru se můžeme setkat i v Hodoníně a nejbližším okolí.

Vstup do galerieVstup do galerieVstup do galerieVstup do galerieVstup do galerieVstup do galerieVstup do galerieVstup do galerieVstup do galerie

Reportáž TV Slovácka z vernisáže výstavy (začástek od 3.57):

O Jaroslavu Jurčákovi:

Narodil se 17. června 1937 ve Valticích, dětství a podstatná část jeho života byla však svázána s Mikulčicemi u Hodonína. Po studiích na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti (1952-1956) absolvoval čtyři roky studia v ateliéru Karla Pokorného na Akademii výtvarných umění v Praze a čestný rok u Vincence Makovského. Studia ukončil v roce 1962 1. cenou akademie v oboru sochařství. Po několika letech strávených v centru kulturního dění v Praze se však vrátil zpět na Slovácko a trvale se usadil v Mikulčicích.

Jeho sochařský naturel tíhnul k velkým plastickým formám, a proto se doménou jeho tvorby stal monumentální sochařský projev. Řadu let se proto intenzivně věnoval práci na zakázkách do veřejného prostoru. Tvorba monumentálních zakázek je řeholí a vyžaduje od autora notnou dávku přizpůsobení se, proto nezbytnou potřebou seberealizace kreativního umělce je tvorba volná, umožňující mu svobodné ztvárnění vlastních nápadů a myšlenek. Paralelně se jí věnoval i Jaroslav Jurčák. Na rozdíl od monumentální tvorby, v níž ctil tradice figurálního sochařství, byla jeho volná komorní tvorba charakteristická spíše smyslem pro plastickou zkratku a tvarovou symboliku. Vedle prací vyznačujících se klidným, plasticky kompaktním tvarem jsme se mohli u něj setkat i s díly nabitými expresivní silou. Expresivní náboj, zachycení pohybu, spojení vnějšího prostoru s vnitřním, jako součást díla i důraz na hru světla a stínu, to vše můžeme najít v jeho plastikách.