Mgr. Jan Samec (narozen 18. listopadu 1955 v Karlových Varech) žije a tvoří v Karlových Varech. Vystudoval Střední průmyslovou školu keramickou v Bechyni a Univerzitu Karlovu v Praze (obor výtvarná výchova). V současné době je ředitelem Galerie výtvarného umění v Karlových Varech.
Výstava malířské tvorby Jana Samce připravená pro Galerii výtvarného umění v Hodoníně nemůže jistě být bilanční retrospektivou, soustřeďuje se tedy spíše na poslední léta autorovy práce.
Jistá formová drsnost, tvrdost počátečních krajin Jana Samce vznikajících na Sokolovsku se vryla do Samcovy následné tvorby, v níž tvar byl vždy pevně, ostře definován. V obrazech se také často vrací několik motivů, základních tvarů známého krajinného kopcovitého terénu i jasně podtrženého horizontu. Krajiny však nejsou nikdy statické, jsou jako by zmítány vichry nebo vnitřními pnutími. Jejich barevnost je takřka zásadně ireálná, což je posouvá do roviny vize, do roviny snu, dokonce jakéhosi osobního mýtu.
Samcův vztah k barvě je zcela osobitý, barva u něj nikdy nepopisuje realitu, nedává nám iluzi, že jsme se setkali s něčím důvěrně známým. Barva mu není nikdy malebným spolutvůrcem iluzí reality. Naopak zcela rozviklává jistotu rozpoznávání, tušíme, že jsme se ocitli v krajině nějak známé, ale zároveň blízko počátků věcí, ve chvíli vroucího vznikání, ve chvíli vyvstávání neboli existence.
I v dalších letech, i když v nich zrají velké proměny v nakládání s obrazem i prostředky jeho vzniku, zůstává tvorba Jana Samce cele zaujata procesem neustálé proměny hmot a energií, pohybem, eruptivní tvořivou silou přírody jako mocnosti. K velmi pozoruhodným pracem Jana Samce vznikajícím po roce 2000 neortodoxními postupy náleží řada velkoformátových obrazů na volných plátnech. Inspirace prací s papírem je tu zřetelná. Jan Samec používá nejen tradiční malby, ale již i postupů mechanických a postupů připomínajících grafické techniky. Tématem je opět krajina, ale krajina nikoliv jako s odstupem pozorovaný fenomén, ale jako prostor vyzývající k nastoupení kontemplativní cesty poutníka. 
Krajina je v recentní tvorbě Jana Samce vnímána z nejtěsnější blízkosti, obsazuje celou plochu obrazu, horizontála již neznamená jednoznačně krajinný horizont. Veškeré „portrétní“ rysy tradiční krajinomalby mizí. Zůstává však, nebo je dokonce zdůrazněn prožitek dotýkání se syrovosti země. Jistá úzkost, pocit obavy o lidskost současného světa z některých obrazů např. cyklu Právo na krajinu promlouvá docela zřetelně.
Způsobem, který již není malbou, nebo není jen malbou a přesto dá vzniknout závěsnému obrazu, dílu, které trvá, vznikla řada děl naléhavého účinku. Rozvinuly proměněný autorův pohled na krajinu, místo lidského pobytu, kterým jsme obklopeni, ba pohlceni. 
Mimořádně důležitou součástí tvorby Jana Samce je kresba, práce na papíře. Pro Samce, stejně jako celé české umění od sedmdesátých let byla kresba, práce na papíře klíčovou. Samec kreslí, maluje, překrývá a znovu odhaluje, prorývá a protrhává. Centrální inspirací je mu i tady příroda, její dění se ve známých krajinách. Odkrývá i tají její drama, je nadšen nad jejími strukturami, nad větrem i deštěm, dotýká se ho necitelnost lidských manipulací s ní. Papír mu dovoluje reagovat okamžitě, papír uchovává všechny emoce, papír odhaluje hlubší vrstvy umělcovy osobnosti.
Výběr prací z poslední doby chce ukázat, že tvorba Jana Samce je výraznou fazetou současné české malby inspirující se přírodou, krajinou, prostorem lidského pobytu.

PhDr. Ivan Neumann – kurátor výstavy

Reportáž z vernisáže výstavy, kterou natočila televize Slovácko můžete shlédnout v tomto odkazu: http://www.youtube.com/watch?v=tt2l2vCT-50

Vstup do galerieVstup do galerieVstup do galerieVstup do galerieVstup do galerieVstup do galerieVstup do galerieVstup do galerieVstup do galerieVstup do galerie