Dušana Vrbovská
Natura mortua et viva

Mladá slovenská autorka Dušana Vrbovská (*1992) žije a tvoří v nedaleké Senici. Ve své tvorbě se věnuje zejména realistickému zobrazení přeměn v přírodě na základě přímého pozorování se snahou o autentický malířský projev. Na svých obrazech zachycuje detaily vegetace – kůru a listí stromů, květy, křoviny, stébla trav. Sleduje, jak se mění působením ročních období, počasí nebo světla. Zkoumá jejich zánik i následnou obnovu a zachycuje tak věčný koloběh přírody rámovaný vizuální zkratkou i vlastním uměleckým přínosem.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tematickou orientaci aktuální tvorby mladé slovenské autorky Dušany Vrbovské (*1992), dvojnásobné finalistky soutěže mladých talentů Malba – nadace VUB (2018, 2023), signalizuje už samotný název výstavy. Počínaje magisterským studiem na Akademii umění v Banskej Bystrici se zaměřila na osobitou malířskou traktaci světa přírody a jeho jedinečné metamorfózy v čase. Ideovou strategii tohoto programu, budovaného na lyricko-symbolických hodnotách, iniciovaly a iniciují až doteď silné osobní vazby k samotnému fenoménu přírodního světa.

Výstava je sestavená z výběru autorčiny malířské tvorby z let 2021–2025. V několika cyklech, syžetově svázaných motivy rozkladu a růstu čistých naturálních hmot (květ, list, strom, tráva apod.), na platformě náročné staromistrovské techniky malby a s důrazem na úlohu minuciózního detailu, demonstruje přirozenou vitalitu i univerzální nadčasovou platnost zákonů přírody.

Natura mortua et viva, mrtvá versus živá příroda, v komorních obrazech Dušany Vrbovské nefiguruje v protikladu. Naopak, projektované jsou jako přirozené ambivalentní hodnoty jedinečného procesu bytí, a to jak přírody, tak v přeneseném symbolickém smyslu i existence člověka. Procesuální mystika fytogenního světa, kde se střídá rozklad a růst, zánik a obroda nejrůznějších vegetativních struktur, tedy věčný koloběh přírody, je akceptovaná jako metaforická analogie tajemství lidského života, ve kterém stejně tak rezonuje pravidelný rytmus recese a obrody, pominutelnosti a vzkříšení, dočasnosti a věčnosti.

Autorčina tvorba motivuje diváka k úvahám o relativitě a závaznosti odvěkých sil, které navzdory širokému a neustále se rozpínajícímu technickému zázemí bezprostředně či nepřímo limitují status člověka, který je integrální součástí organické přírody. V tomto smyslu Dušana Vrbovská akceptuje téma vedle vlastní malířské optiky ve vícero rozměrech současně – vedle estetické, také v kontextu symbolickém a existenciálním, s reflexí nekonečnosti žití, s tendencí vzdorovat beznaději, úpadku a zániku. V pozadí navenek lyrické projekce naturálního světa nenásilně přirozeně rezonují i asociace nanejvýš aktuální – otázka poměru člověka k tvorbě sociálního a zejména eko systému.

Kurátorka: Božena Juríčková

Výstavu podpořilo Ministerstvo kultury ČR.