Vladimír Groš
Cesta z Majoliky do Kameniny a zase zpět

Mnohovrstevnatý svět keramika Vladimíra Groše již půl století obohacuje kulturní život na Slovácku. Jeho satirická majoliková tvorba vytváří úsměv na tváři několika generacím Veselanů a krajanů nejen v širším regionu. K této části jeho tvorby lze připojit tvorbu tzv. nonsensů – tedy objektů vytvořených téměř vždy z nalezených předmětů, jejichž spojením vzniká satirický objekt.

Vrátíme-li se ke Grošově majolice, můžeme v jeho tvorbě nacházet vícero inspiračních zdrojů. Kromě již zmíněné satiry jsou to témata motoristická – auta, motorky nebo samotné obnažené motory. Další oblastí jsou díla reagující na všemožná říkadla a tradiční mudrosloví, jiná vznikají myšlenkovým rozvíjením slovních hříček nebo parafrází na literární či každodenní události.

Stejně velkou částí Grošova díla jsou objekty z kameniny, u kterých využívá výhod výpalu dřevem, při kterém vzniká tzv. samoglazování. Tedy vytvoření sklovité vrstvy na povrchu keramiky vlivem ulpívání chemických sloučenin obsažených v dřevěném dýmu. Keramické vázy a hlavy často dále přebrušuje a nechává vyniknout samotnou barvu keramické hmoty. Povrch nakonec ještě probarvuje běžnými barevnými pigmenty (například pastelkami), které zůstávají ve své prosté pronikavosti.

Vedle své výtvarné tvorby a dlouholeté pedagogické činnosti na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti (mezi jeho absolventy patří např. Maxim Velčovský či Daniel Piršč) je Vladimír Groš mimo jiné místním historikem, autorem knih mapujících méně známá období regionu s příběhy pozoruhodných osobností nebo organizátorem happeningů na Veselsku.

Narodil se v roce 1946 v Uherském Hradišti.
Žije a tvoří v Milokošti (část Veselí nad Moravou).

Kurátoři: Jan Buchta, Ilona Tunklová